Ženy a pocity
Ženy a jejich pocity… to je téma, které si myslím, že by mělo být víc otevřené a více lidí by se ho mělo snažit pochopit. Někdo řekne, že ženy jsou něžné pohlaví, a já s tím docela souhlasím. Ovšem ne každý tím myslí, to co si někdo může vyložit jinak. Každý z nás totiž prožíváme a vnímáme svět jinak. Někdo je více empatický, někdo zase méně. Emoce a reakce na jakékoliv situace jsou prostě odlišné, a to je podle mě v pořádku. Určitě by nebylo dobře, kdybychom všichni byli stejní. Je důležité, aby každá žena měla svůj prostor pro své pocity, a to ať už jsou jakékoliv – radostné, nebo smutné, frustrované, stresující, či plné lásky.
Navíc, každý na to má přeci právo na nějaké emoce. To mě teď napadá, že někteří rodiče se rozčilují a trestají své děti, za to, že jsou vzteklé, ale řekněte mi, copak my dospělí se nikdy nevztekáme? A umíme se snad hned uklidnit? My dospělí, kteří bychom už své emoce měli chápat a měli bychom je ovládat? Naše pocity, jsou prostě naše a málokdo je pochopí. Ideální je, mít kolem sebe lidi, kteří se o nás budou zajímat a budou naše pocity respektovat. Ženy mají navíc schopnost, že jsou více vnímavé a více citlivé. Otázka je, proč někteří lidé, většinou tedy muži říkají – přecitlivělá žena, brečíš jako holka… to jsou velmi nepěkné sexistické narážky, se kterými já osobně nesouhlasím.
Podle mě, když je někdy citlivý, třeba více pláče, nebo se i více vzteká, je v pořádku. Důležité je si tyto emoce uvědomovat a popř. s nimi i pracovat, ovšem není to vždy jednoduché, jak pro toho daného člověka, tak třeba pro jeho okolí. Pokud máme nějaké pocity, určitě je chceme s někým sdílet, a proto je důležité, mít někoho z rodiny, nebo nějakého přítele, který vás vyslechne a bude tu prostě pro vás, za jakýchkoliv okolností a za jakýchkoliv podmínek. Pokud tedy někoho takového máte, ať už z rodiny, nebo z přátel, nebo kolikrát to může být cizí člověk. Važte si ho.